O nás

Kdo jsme

Církev bratrská patří mezi státem registrované církve a v současnosti je čtvrtou největší církví v ČR. Svým pojetím navazuje na českou i světovou reformaci. Počátek její činnosti spadá do období druhé poloviny 19. stol. Jsme součástí Církve bratrské, jedné z protestantských církví, která má kořeny v Jednotě Bratrské a hlásí se k evangelikálním církvím.

Typickým rysem Církve bratrské v Horní Suché je vytváření sociálního i duchovního zázemí pro lidi napříč generacemi, jak v církvi, tak mimo ni. Díky tomuto zaměření vzniklo množství nejrůznějších klubů a akcí pro děti, mládež, celé rodiny i seniory, pořádají se veřejné přednášky, koncerty apod. Otevřenost vůči široké veřejnosti je zároveň provázena jednoznačným přihlášením se ke křesťanské víře a jejím hodnotám.

Věříme v jednoho Boha, který se v dějinách zjevil jako Otec, Syn a Duch svatý. Pravdivým svědectvím o tomto zjevení je Bible, kterou považujeme za jedinou autoritu naší víry a života. Věříme, že Ježíš Kristus, Boží Syn svou zástupnou smrtí na kříži vzal na sebe naše hříchy a tím nás smířil s Bohem.  Všichni, kteří v Krista uvěří, přijímají od Boha ospravedlnění a jistotu spasení. Děje se tak pouhou vírou, bez vlastních zásluh. Církev je zde, aby pomáhala lidem v jejich potřebách a zvěstovala jim dobrou zprávu. Věříme, že Ježíš Kristus přijde ve své slávě. Všichni spravedliví budou vzkříšeni k věčnému životu, jiní k odsouzení.

Historie sboru

Historie sboru CB Horní Suchá

Počátkem 20. století prožila evangelická církev na Těšínsku velké probuzení, nazývané „těšínský zázrak“. Zasloužili se o ně pastoři Jan Pindór, který mj. kázal po boku D. L. Moodyho na světové výstavě v Chicagu (1893), a Karol Kulisz, podporující vznik malých domácích skupinek, které se věnovaly prohlubování náboženského života. Roku 1906 se v důsledku probuzení vytvořilo tzv. Křesťanské společenství, které se stalo nositelem novopietistické zbožnosti v církvi; letniční zbožnost reprezentoval v církvi od roku 1910 Svaz pro rozhodné křesťanství. Probuzenecká hnutí organizovala evangelizační setkání a biblické hodiny, zakládala nedělní besídky, pěvecké a instrumentální soubory, vydávala letáky, brožury, časopisy a zpěvníky, nezapomínala též na činnost diakonickou.

V té době manželka stolaře Františka Žwaka smrtelně onemocněla. Na modlitbu pokání Pán Bůh odpověděl jejím zázračným uzdravením. To mělo za následek, že Boží milost se začala šířit od srdce k srdci a od domu k domu. Týden po této události se shromáždili nově obrácení členové, rodiny i nejbližší sousedé v domě Žwakových a v tuto neděli 6. ledna 1919 se zrodil náš sbor.

Sbor rychle rostl. V každém shromáždění byl někdo nový. Brzy nestačila stávající místnost a pro rostoucí sborové obecenství bylo rozhodnuto postavit modlitebnu. Se stavbou se začalo na jaře 1922 a slavnostně byla tato první modlitebna otevřena v červnu 1922. Pravidelně se pak v tomto termínu konaly konference s hojnou účastí hostů.

Hornosušský sbor se nerozvíjel v osamocení, ale zařadil se do Svazu Rozhodných Křesťanů společně se sbory v Hrádku, Tyře, Žukově a Neborech. Sbory se pravidelně navštěvovaly, společné byly také výlety dětí a mládeže. To trvalo až do začátku 2. světové války. V té nesnadné době byla naše shromáždění zakázaná a jen jednotlivé rodiny se navštěvovaly k modlitebním a biblickým setkáním. Mnoho členů sboru bylo posláno na nucené práce a odvlečeni do koncentračních táborů, z nichž se někteří již nevrátili.

Po válce sbor opět ožil. Ve staré modlitebně zazněla nová svědectví a písně o zázračné Boží lásce. Na základě ústavy byl Svaz Rozhodných Křesťanů nucen ukončit samostatnou činnost a proto v roce 1951 vstoupil do Jednoty Českobratrské (nynější Církev Bratrská), což přineslo oboustranné obohacení duchovního života. Život sboru nadále probíhal ve všech svých formách, rozvíjela se činnost pěveckého sboru, práce mezi dětmi a mládeží, konaly se Večery písní...

První modlitebna v Horní Suché na Podlesí byla vlivem pohybu hornin v důsledku poddolování postupně poškozována a vyžadovala soustavné opravy. V roce 1957 byl tento stav neudržitelný a tak ji byl sbor nucen opustit. Začal se scházet v modlitebně Církve evangelické v Karviné-Dolech a toto provizorium trvalo skoro 10 let. Po dlouhém čekání přišel v roce 1966 Boží čas a sbor začal stavět novou modlitebnu. V září roku 1968 se konala slavnost posvěcení budovy a od té doby se v ní konají pravidelné bohoslužby.